Historie Becherovky

Becherův rod
1794

Becherův rod

U zrodu Becherovky a vzniku jejího jména stál zkušený obchodník Josef Vitus Becher (1769–1840). Kromě obchodování s kořením a koloniálním zbožím v krámku U Tří skřivanů se věnoval i výrobě alkoholu – již roku 1794 si pronajal kdesi ve městě vinopalnu a začal experimentovat s likéry. Po vzoru svých předků také sloužil věcem veřejným (jako radní, starosta i purkmistr). Josef byl dvakrát ženatý (jeho první žena zemřela na zápal plic) a měl celkem 16 dětí, ale pouze pět dcer a dva synové ho přežili. Josefovu živnost převzal roku 1838 syn Johann (Jan) Nepomuk Becher.

Becherův rod
English bitter
1805

English bitter

Roku 1805 přichází do Karlových Varů za léčbou kníže Maxmillian Friedrich von Plettenberg. Doprovází ho také jeho osobní lékař, Dr. Christian Frobrig z Anglie. Doktor Frobrig je častým návštěvníkem u Josefa Bechera, diskutují spolu o síle bylin. Při odjezdu daruje Dr. Frobrig Josefu Becherovi dárek v podobě receptu na nový likér. Josef Becher recepturu dva roky testuje, než začne r. 1807 s prodejem likéru English Bitter, určeného k léčbě onemocnění žaludku.

English bitter
Zrození Becherovky
1807

Zrození Becherovky

V květnu roku 1807 započal historicky první prodej Becherovky v krámku U Tří skřivanů. Nově zaváděný léčebný nápoj se ovšem jmenoval English Bitter a užíval se jako žaludeční kapky. Ve městě, kam většina lázeňských hostů přijížděla právě s neduhy zažívacího traktu, se zdravotní likér rychle ujal – na rozdíl od bylin a koření prodávaných na váhu či běžně ordinovaných žaludečních diet se v podobě Becherových kapek snoubila zázračná síla bylin s oblažujícím vlivem lahodného likéru na duši pacienta.

Zrození Becherovky
Becherovka světová
1834

Becherovka světová

S exportem Becherovky rodina zakladatele začala už v první polovině 19. století – v roce 1834 se prodávala ve Štětíně, o rok později ve Vídni a Mnichově a v roce 1838 pronikla do Paříže. Během první světové války se Becherovka dostala do Španělska, Itálie, Turecka a Egypta. Teprve roku 1934 – po zrušení prohibice – mohla Becherovka dobýt Spojené státy a až o čtyři roky později také Anglii. Po druhé světové válce dostala Becherovka od státu povolení k vývozu pouhých 500 lahví za rok, v roce 1960 to bylo už 100 hektolitrů ročně. Becherovka byla jedním z vůbec nejúspěšnějších vývozních artiklů socialistického Československa.

Becherovka světová
Za josefa jan
1838

Za josefa jan

Syn Josefa Bechera Jan (1813–1895) převzal koloniální obchod i výrobu likérů v rodném domě U tří skřivanů roku 1838. Právě on je považován za zakladatele firmy v pravém slova smyslu – rozvíjel výrobu Becherovky téměř 40 let, postavil novou továrnu a rodinné firmě zajistil budoucnost v podobě tří dědiců – synů z celkem tří manželství. Janův podpis jako stvrzenku tradiční kvality a chuti najdeme i dnes na každé lahvi Becherovky.

Za josefa jan
Lahev pro Becherovku
1866

Lahev pro Becherovku

Při příležitosti výstavby nové továrny požádal Jan Becher svého švagra, Karla Laubeho, o návrh nové lahve pro Becherovku. Tehdy získala lahev pro Becherovku svůj legendární plochý tvar (od roku 1907 pak odlévaný z typického zeleného skla), který dodnes snadno rozeznáte mezi ostatními.

Lahev pro Becherovku
Nová továrna
1867

Nová továrna

Roku 1867 přesunul Jan Becher rostoucí výrobu Becherovky do nové továrny na Steinberkách (dům U Tří skřivanů jí ale byl těsný už dávno před tím – od roku 1840 se vyráběla v nedaleké lázeňské vile Philladelphia). Nejen Janův švagr Karel Laube veřejně pochyboval o smysluplnosti tohoto kroku – oblast se zdála být stranou městského dění. Všechny pochyby ale ukončilo zahoukání prvního vlaku na novém karlovarském nádraží, které vzniklo roku 1870. Začala nová éra. Karlovy Vary, Steinberky i Becherova likérka se rázem ocitly v přímém spojení s vyhlášenými lázněmi i s novodobým světem. S dalšími generacemi Becherů doznala továrna architektonické změny – Michael a Rudolf během léta 1900 zvýšili hlavní budovu o další patro s věžičkami, druhou modernizací továrna prošla roku 1929 za Alfreda Bechera. Tehdejší podobu si v hrubých rysech zachovala až do své generální rekonstrukce v roce 1994.

Nová továrna
30 let za gustava bechera
1871

30 let za gustava bechera

Roku 1871 převzal rodinný podnik od svého otce Jana Gustav Becher (1840–1921) a úspěšně jej řídil téměř tři desetiletí, než svůj podíl prodal svým nevlastním bratrům Rudolfovi a Michaelovi. Důvodem mohla být mladičká Crescentia Doile, s níž se později oženil. Gustav byl velmi prozíravý a respektovaný obchodník – účinně zvyšoval poptávku po Becherovce, ale také ji důsledně právně chránil před nekalou konkurencí. Právě za vedení Gustava Bechera se objevily i dodnes populární reklamní kalíšky na likér vyrobené z bílého porcelánu.

30 let za gustava bechera
Grand prix a světové výstavy
1900

Grand prix a světové výstavy

Becherovka nasbírala za dvě staletí své existence celou řadu ocenění. Mezi nejcennější (kromě titulu C.K. Komorní dodavatel, získaného roku 1907, který ovšem není titulem z veřejných výstav a soutěží) patří čestné tituly a medaile ze Světových výstav, včetně nejvyššího udělovaného titulu Grand Prix z Paříže 1900. Mnohé čestné tituly a medaile ji zdobily již v devatenáctém století, úspěchům na výstavách nejrůznějšího zaměření doma i ve světě se těšila za dob první republiky a překvapivě bodovala i za socialismu– v roce 1979 získala dokonce i poněkud zprofanovaný, ale přesto ceněný Řád práce. V případě Becherovky se totiž tento titul nedal koupit stranickými funkcemi, ale jen mistrovstvím likérnického řemesla.

Grand prix a světové výstavy
Becherovka jako terč pirátů
1904

Becherovka jako terč pirátů

S rostoucí oblibou Becherovky stoupaly i nekalé aktivity konkurentů. Oficiálně začal boj s plagiátory Becherovky roku 1904, kdy proti nim Jan a Rudolf Becherovi podali první žalobu. I když zvítězili, byl to jen začátek. Pokusy o kopírování etiket, názvu i likéru byly v minulosti četné. V novodobé historii se na trhu např. objevila slovenská kopie české Becherovky, jejíž výrobu ovšem záhy ukončil soud; čas od času se snaží klamat zákazníky i pokoutní prodejci alkoholu. Pokoutnímu vyrábění plagiátů ale v současnosti zamezují moderní ochranné prvky.

Becherovka jako terč pirátů
Sto let s Becherovkou
1907

Sto let s Becherovkou

V době svého 100. jubilea má Becherovka už 12 tisíc pravidelných odběratelů, několik filiálek a registrovanou obchodní známku. Becherovku na všech svých lodích zavedla i proslulá námořní dopravní firma Lloyd – osvědčila se prý na indispozice zažívacího traktu, pálení žáhy, nevolnost, žaludeční křeče a mořskou nemoc. Mezi významnými gratulanty ke století Becherovky je i Jeho královská Výsost, velkovévoda Ferdinand Karl. Becherům byl k této příležitosti udělen titul C.K. Komorní dodavatel (od roku 1904 byli již dodavatelem dvorním). Na císařský dvůr putovalo 50 litrů Becherovky měsíčně!

Sto let s Becherovkou
Nevlastní bratři
1910

Nevlastní bratři

Roku 1910 převzali vedení firmy Michael a Rudolf, nevlastní bratři Gustava Bechera (ten byl od roku 1889 tichým společníkem). Spolu rozšířili továrnu na Steinberkách a zaměřili se na nové trhy – Michael započal s prodejem cestovních lahviček Becherovky (s kalíškem u víčka), Rudolf se soustředil zejména na export.

Nevlastní bratři
Za Alfreda
1917

Za Alfreda

V roce 1917, krátce před svou smrtí, rozdělil Michael Becher svůj podíl ve firmě rovným dílem mezi syna Alfreda a zetě Hanse Klapku. Alfred (1883–1940) firmu i výrobu zmodernizoval, zřídil pobočný závod v Drážďanech a rozšířil sortiment Becherovky. Za první světové války byl raněn a v průběhu druhé světové války zemřel. Vedení firmy se po něm ujala jeho dcera Hedda, která už za jeho života, jako jediná žena, znala tajemství Becherovky a míchala unikátní bylinnou směs.

Za Alfreda
Pod ochranou
1922

Pod ochranou

Vzhledem ke stále většímu rozšíření pojmu Becherovka byl tento počeštěný název i jeho německý ekvivalent Becher Bitter roku 1922 registrován jako ochranná známka. Do té doby se Becherovka postupně prodávala pod řadou názvů – English Bitter, Karlsbader Bitter, Karlsbader Becherbitter, Johann Becher atp.

Pod ochranou
Becherovka konečně v anglii
1938

Becherovka konečně v anglii

Teprve roku 1938 se Becherovka (původně „Anglická hořká“) dostala do vlasti jednoho ze svých otců – do Anglie. Bylo to po neuvěřitelných 133 letech od jejího zrodu. Tou dobou už se přitom běžně vyvážela do pěti desítek zemí světa. Zásluhu na tom měl lord Walter Runciman, který byl reprezentantem Anglie a Francie při vyjednávání s nacistickým Německem v sudetoněmecké otázce. Část jednání se vedla přímo ve sklepních prostorách firmy – ve „sladké komůrce“ dnes nazývané Kristýnka – a pro Becherovku to byla mise sladce úspěšná.

Becherovka konečně v anglii
Žena v čele podniku – hedda
1941

Žena v čele podniku – hedda

Jedinou ženou a posledním z rodu Becherů, kdo znal tajemství Becherovky, byla Hedda Becher (1914–2007). Vedení firmy se ujala roku 1941, po smrti svého otce Alfreda. Než byla po válce za zvláštních okolností odsunuta, byla donucena vydat rodinný poklad komunistickému režimu – původní, kurentem psanou recepturu na Becherovku z pera Frobrigova. V západním Německu začala později Hedda Becher s výrobou „identického“ likéru (znalci prý vždy dokázali bezpečně poznat karlovarský originál). Po roce 1972 svou firmu prodala společnosti Underberg, s níž měla karlovarská Becherovka dohodu o rozdělení západoevropského trhu. Proto také vznikly tzv. exportní modro-červené etikety. Navzdory pověstem byl likér ve všech lahvích stejný. Od roku 1999 opět existuje jen jediná Becherovka, ta karlovarská. Hedda Becher po roce 1989 ještě Karlovy Vary několikrát navštívila. Zemřela krátce po oslavách 200. jubilea Becherovky, v roce 2007.

Žena v čele podniku – hedda
Další továrna pro likér
1973

Další továrna pro likér

Dům U Tří skřivanů, Philladelphia, Steinberky… Výroba rostla a sklepení se rozšiřovala i pod okolní domy. Ovšem i jejich kapacita se naplnila, a proto začala v roce 1973 v karlovarských Bohaticích výstavba nového skladového areálu. Teprve po více než 40 letech se naplnila původní vize a Becherovka mohla své dvousté jubileum oslavit v novém moderním výrobním závodě.

Další továrna pro likér
Becherovka po revoluci
2001

Becherovka po revoluci

Po poválečném odsunu rodiny Becherů a zestátnění likérky byla Becherovka 57 let v rukou státu. Její privatizace probíhala od roku 1997, ale úspěšně dokončena byla teprve v závěru roku 2001. Současným vlastníkem firmy (s téměř 100% podílem na jejích akciích) je francouzský koncern Pernod Ricard, jeden ze tří největších světových výrobců lihovin a vín.

Becherovka po revoluci
Nová Becherovka
2003

Nová Becherovka

V roce 2003 došlo spolu s dalšími marketingovými změnami k oživení vzhledu Becherovky. Anglický designér Martin Blunt, kterému byly úpravy svěřeny, citlivě vystavěl nový vzhled Becherovky na klíčových momentech její historie. Do nadčasového designu vtělil její nesmrtelnou duši – klasická žlutomodrá kombinace na typické zeleni skla i nový stříbrný element, symbolická červená pečeť, podpis Jana Bechera…

Nová Becherovka
Nová továrna
2010

Nová továrna

Moderní závod, který uspokojí stoupající poptávku po Becherovce, vyrostl v karlovarské městské části Bohatice za necelý rok stavebních prací. Nákladná hala vybavená nejnovějšími technologiemi umožnila přestěhovat výrobu lahodného likéru z centra města a zvýšit její kapacitu až o 40 %. Už v září 2010 vyjely první lahve Becherovky z nové tovární brány a Becherovka rozšířila svůj export do více jak 35 zemí včetně USA.

Nová továrna